Ještě k tomu čtení..

A teď popravdě! 

Už jste někdo našel polohu, která je pro čtení pohodlná (nepočítám sezení v ušáku s krásnou lampou nad hlavou. K tomu mi chybí ta vila, kam by se vešel.)

Já mám čtení spojený s postelí. Možná to je nějaký dozvuk dětství, kdy jsme hltaly Lovce mamutů pod peřinou s baterkou v ruce.

Ale! Na boku, to jde doslova o krk,

na břiše protestují záda,

no a na zádech, na těch to prostě nejde.

Tak jak?

Každopádně, jak jsem se tak u toho dočítání vrtěla a hledala ten správný poleh, zavadila jsem pohledem o noční stolek. Kdyby z něj někdo dělal analýzu mé osobnosti, pravděpodobně by dospěl k tomu, že v posteli vedle spí stará (brýle) alkoholička (panáček od zdravotní višňovice) mající kašel (dětský noční sirup), neschopná dotáhnout věci do konce (rozešitý nový typ Mls Bagu)..

Tak já si teda k tomu dalšímu čtení poklidim, no..

Konec

Včera jsem doputovala až na konec. Na konec Haklova Konce světa.

Skvělé jsou na tom dvě věci:

•  že to je v rozmezí jednoho měsíce druhá kniha, kterou jsem úspěšně dočetla až do konce. To je veliká změna oproti dřívějším padnutým víčkům po třetím řádku. A já přesně vím, kdo za ní může. Je to školka. Zatímco děti zbožně hltají pančtelky, já pracuju a večer zbývá čas, a hlavně energie, něco počíst.

• že ta kniha je výborná. Vyprávění z chlapského světa mě berou! A to obzvlášť, pokud se ten svět popisuje stylem: "Byl jako ze starých časů, kdy ještě pravda a lež fungovaly přibližně, jak mají. Z časů, které možná vůbec neexistovaly."

Ale co teď? Jaký další příběh nakousnout?

Hotovo, dvacet..

Dnešní počasí bylo naprostou stylovkou pro předání mojí historicky největší objednávky softshellových kalhot ever. 

Dvě sestry, tři děti, šest kaťat.

Fuška to byla, nebudu zastírat.

Já funěla, stroje funěly a to obzvlášť, když jsem pod zadečky a kolena všívala extra fleese.

 Teplo ale musí být!

Barvy vysoce viditelné i decentní (sama jsem byla překvapená, jakou parádu udělá šedivá verze), kapsy z recyklovaných, neokoukaných materiálů.

Mám z toho všeho radost. Děti fungují jako chodící reklama a tak moje malovýroba frčí jako na drátku.

Jenomže s rostoucím počtem dalších objednávek a zvyšující se šedí za okny se mi zase hlavou honí už loňská otázka:

A ušiju si letos ten sofshell. kabát? Nebo budou zase děti v suchu a já zmrzle a zmokle vlát za nimi.?

Se uvidí..

Proti proudu

V bývalé industriální části Vraného je rušno.

Brousí se a lakuje a přetváří, vzniká Perla, zamířila sem Next Wave a prohnal se tudy i Den architektury.

Papírny Vladislava Vančury.. 

Lidí na prohlídku tak akorát. Míst, kam mohl člověk spadnout nepočítaně.

A haly. 

Obrovské prostory, ve kterých dříve hlučely obří stroje na zpracování suroviny pro výrobu papíru..

ve kterých se postupem času realizuje příroda..

a v nestřežených časech probíhaly divoké bitky.

Místa, kam nebylo jednoduché se dostat,

kde ale zvědavost vítězila a nakonec do cíle dorazily všechny věkové kategorie.

Místa, u nichž musíte nakouknout za roh, jestli tam ještě někdo nevaří kafe..

i průhledy ven na esteticky zchátralou, leč stále pevnou fasádu budov.

A o tom všem a ještě mnohem více nám se zaujetím člověka, který v těhlech stěnách strávil velkou část svého života, vyprávěl pan Novotný. Papírník srdcař.

K vidění zase napřesrok.

Ale kdybyste měli přecijen cestu kolem, zastavte se na chvíli. Na vrátnici. V kavárně Perla. Je tam. Ten genius loci..

Babí léto..

Ráno,

v poledne

a večer