Škatulata batulata s módou

letos už potřetí..

Modří už vědí, co a jak.. Pohoda večer, spousta hadříků, všechno na jednom místě, vykydané skříně a vzápětí opět naplněné skříně. Toť Vyměňovací večírek.

Pro ty, kdo ještě nebyli, doporučuju mrknout na zpravodajství z předešlých ročníků, protože tam se dozvíte vše. Jak to chodí, jak to vypadá, i jaká je atmosféra..

Např. tu http://tatramatka.blogspot.cz/search?q=vym%C4%9B%C5%88ovac%C3%AD

Věci noste rovnou do salónku, budu vás čekat. 

Kdybyste plánovali přijít ve větším počtu a spojit módu s večeří, doporučuju rezervaci. 

Hostinec bývá občas docela plný..

Příští středu se na vás těšim!

Tamara

A máme je za sebou..

těch několik dlouhých týdnu, než se to všechno dovysypalo a zahojilo a dovysypalo a zahojilo..

Dlouhé.. Naštěstí poprvé a naposledy..

 

A teď už huráááá ven!

A matka za odměnu židli.. Adoptovanou.. Těsně před tím, než byla potupně odhozena k popelnici.

Málo mi teď stačí k radosti..

Lítání v zahradě

Že to v zimě nepraktikujete? Natož v tričku a celé odpoledne?

Tak to byste ale měli!

Protože v Trnkově zahradě to jde.

10 z 10-ti dětí u vchodu výskalo. Prý:

"týjo, tady je to boží",

"hustýýý"

"jó, sem se dá v botech!"

"tady lezu já"

"Kocoure, vzbuď se!"

 

Nemá cenu popisovat detaily a prozrazovat nepopsatelné, zkráta koukněte do kalendáře, kdy máte čas a vyražte.

Že pořád potřebujete namlsat? Tak jo:

 

 Jo a matky!!! NEZAPOMEŇTE SI KAMARÁDKU nebo KNIHU!!

Protože jestli budete na výstavě o dětech vědět, nedej Bože je vidět, a ještě k tomu odejdete dřív než po třech hodinách, tak to vám pogratuluju!

PS: a jestli se po výstavě chystáte třeba cvičit do Sokola, tak na to rovnou zapomeňte. Teda nevim, jak ty vaše, ale moje děti mi usnuly cestou domů v autobuse...

Malé orlí pero

za otužování máme v kapse..

Malé orlí pero = 150x otužení ve volé přírodě (rybník, řeka, potok) v jednom roce.
Nemilosrdně, v létě, na podzim, v plískanici, sněží/nesněží.

Začali jsme loni v červenci a co si pamatuju, přišla mi ta voda ve Vltavě děsně studená, i když okolo vládly čtyřicetistupňová vedra.. Zvědavě jsem ponořila teploměr do vody a v červenci naměřila 13°C.
Osvěžující to bylo.

Paradoxně z té letní "pohodičky" nemám žádnou fotodokumentaci.
Nedovedu si to vysvětlit, ale největší počet cvaknutí foťáku proběhl v těch nejšílenějších klimatických podmínkách.

Podzim ještě šel:

to jsme se koupali v pěti stupních (vzduch)

pak přituhlo...

Údaj na teploměru byl pořád stejný. 5°C. Tentokrát ale voda.

i v noci..

Je to zkouška, ne že ne.

Je to zkouška,

• jestli vůbec vydržíte. Ono vypravit se každý den k vodě s tím, že do ní vlezete, chce morál. A já s jistotou můžu říct, že kdybychom na tenhle cíl nebyly dvě, už bych nechodila
• jestli jdou sladit dva harmonogramy matek dohromady
• jestli pokoříte včerejší počet temp
• jestli jste ochotní se nasoukat do mokrých plavek, když jste je předešlý den zapomněly mokré v autě
• zda to vydrží vaše okolí. Pejskaři většinou při pohledu na naše plavání omdlévají, minule kvůli nám dokonce přibrzdil náklaďák, aby na nás se zděšením v hlase zahalekal že "máte dost!!"
• jestli ty kačeny konečně pochopí, že k vodě nejdeme kvůli tomu, abychom je nakrmily.

Snad nám to vydrží!

PS: a když budete moc hodní, jednou vám vyfotím naše speciální otužovací úbory...

Bolí..

mě hlava.. Už od včera. 

Naivní představu o tom, jak to zaspim, zmařilo ranní píchnutí v místě, kde už to píchalo včera.

Obdivuju všechny, kdo na tohle trpí. Pocit, že nemůžete nic, je stále intenzivnější.

Nejsem ale příznivce růžových bolavých prášků, takže nezbývá, než to rozhýbat.

A věřte, že s bolavou hlavou můžete:

• šít
•  mýt nádobí i uklízet
• objednat se ke kadeřnici
• zabalit objednávky, dojít na poštu (nejbolavější je ovšem čekání ve frontě)

• i štítkovat oblečení na sobotní Fashion weekend.

Sladkým tajemstvím je, že hlava bolet nepřestala. Ale kus odvedené práce těší...

Zhmotnit..

Taky to tak máte, že jo?

V hlavě se mi průběžně líhnou tři typy myšlenek/nápadů:

1. ty, co se vylíhnou, jen tak líně se povalují, nic moc se s nimi neděje, nechají na sebe sedat prach, až se nakonec vytratí a uvolní místo dalším,
2. ty, co se vylíhnou, chvílema se převalí z boku na bok, občas na vás mrknou a čekají, co vy na to. Občas jim stačí letmý impuls nebo zaslechnuté slovo, a to pak myšlenka vyskočí, celá divá a hr a už to nejde zastavit, něco se musí stát,
3. no a pak je kategorie těch, které se vylíhnou a vy naprosto jasně víte, že na ně dojde. Že to je to vono, a je jen potřeba počkat na ten správný čas a pak je vytáhnout a zhmotnit.

Tak abyste věděli, já  to tady lajdám z toho důvodu, že zhmotňuju myšlenku. Tu ze třetí kategorie.

JÁ TOTIŽ BUDU MÍT SEKÁČ!

A i když už se to děje a já vám to tu píšu a příští víkend už to bude, pořád tomu nemůžu věřit.

Srdce buší, dlaně se potí, tělo i mysl se těší!!!

Takovýhle bude. Ten první:

Do absolutního zhmotnění zbývá 7 dní a 13 hodin.

Kdybyste se na to kouzlo chtěli přijít podívat osobně..

 

Ach jo..

tak ahoj Ziggy..