Je nás pět..

Ježíšek to tak zařídil..

Dva chlapi, dvě holky a jedna Bublina (toho času stále bezpohlavní. Já tedy chodím Bublině tajně obětovat dobrý sýr, to aby to byla holka. Ne, že bychom potřebovaly nastolit ženskou nadvládu v našem klanu, ale ty potkaní kluci jsou prostě potkaní kluci na první pohled...)

První dny byly trošku rozpačité. Vysvětlit dětem, že je Bublina zvíře a ne hračka, bylo trošku složitější, ale myslím, že od Vánoc došlo k výraznému pokroku:

Na straně mikrošů:

- neotvírají sami klec

 - čistí klec

- nedávají do klece čokoládu (i když to beru positivně, chtěly se rozdělit)

- mikroška je ochotná, bez velkých caviků, odejít do školky i bez Bubliny

Na straně Bubliny:

- s mikroškou se mazlí (v rámci možností potkaního temperamentu)

- přestala sedět v koutě a zvesela poskakuje všude, kde má dovoleno

- pokud jsou nablízku obě děti, rozumně se zakutá tak, aby na ní viděly, ale nemohly lehnout/šlápnout

No a pak my rodiče. Uložíme děti, sedneme na gauč, pustíme Bublinu a proberem se v deset zjistíc, že se dvě hodiny přihlouple usmíváme a pozorujeme to malý zvíře. 

Fakt milá společnost.