Vždycky, když mě někdo osloví s tím, že by rád fotku sebe, dětí, břicha, psa, auta, kajaku, apod., přijde na mě to známé polochtání v břiše. S blížícím termínem focení se lochtání stupňuje až do té chvíle, než je vyfoceno, hotovo a předáno se spokojeností na obou stranách.
To si pak masňácky klepu na rameno, že jako johohó, to jsem ale dobrá.
Tomu lochtání se vůbec nebráním. Být s mírou nervózní, to člověka nutí k výkonům.
Když se na vás ale obrátí někdo, kdo dělá všechno na 100 %, na co sáhne, to mu kvete pod rukama, stíhá děti, domácnost, zahradu, šít, učit se jazyky a k tomu se 24 hodin denně usmívat. Jo a taky stíhá vypadat jako Miss aerobik.. To mi pak zatuhl úsměv na rtech...
Ale když začaly, bylo jasné, že to půjde samo..
Protáhnout a hop!
Zahřát svaly, skok!
Strečing a most..
A obchvat.. Tak fotogenický..
Žádné komentáře:
Okomentovat