Včera jsem doputovala až na konec. Na konec Haklova Konce světa.
Skvělé jsou na tom dvě věci:
- že to je v rozmezí jednoho měsíce druhá kniha, kterou jsem úspěšně dočetla až do konce. To je veliká změna oproti dřívějším padnutým víčkům po třetím řádku. A já přesně vím, kdo za ní může. Je to školka. Zatímco děti zbožně hltají pančtelky, já pracuju a večer zbývá čas, a hlavně energie, něco počíst.
- že ta kniha je výborná. Vyprávění z chlapského světa mě berou! A to obzvlášť, pokud se ten svět popisuje stylem: "Byl jako ze starých časů, kdy ještě pravda a lež fungovaly přibližně, jak mají. Z časů, které možná vůbec neexistovaly."
Ale co teď? Jaký další příběh nakousnout?
Žádné komentáře:
Okomentovat