Jasně!
Od té doby, co se nekojí, nikdo se neplazí ani po kolenou neposouvá, zkrátka od té doby, co nám krapet odrostly děti, si dovolujeme. My rodiče si dovolujeme naplánovat i takovýhle děsně drsný výlety. V mlze, v dešti, bahnu, větru.
Ona, jak asi zkušení rodiče vědí, to není ani tak zkouška toho, co vydrží děti, ale zkouška toho, co vydrží rodiče.
Prvním slabším článkem může být matka. Sbalit totiž vše potřebné na takovýhle výlet pro tři lidi je makačka. Všechno dostatečně teplé. Všechno dostatečně teplé ještě jednou v případě jakékoliv nehody. Něco pod zadek, až se dětem zachce svačiny. Pak taky tu svačinu. Čaj, palivko (mlska), jelení lůj, kapesníky..
A rukavice! Rukavice pro všechny! Ano, i ta matka potřebuje rukavice!
Ale věřte, že i s dětskýma náhradníma ponožkama na rukou se dá výlet v plískanici přežít, něco v nich i pofotíte,dokonce i ta koulovačka se dá, ale pak už vážně domů..
Druhým slabým článkem se může stát otec. Zatímco se matka stará o catering a garderóbu, otec zajišťuje doprovodný program a zábavu. Problém může nastat např. v případě, že otec uválí větší kouli než mikroš, ačkoliv mu bylo předem jasně řečeno, že on staví sněhulákovi břicho..
Dle míry rozbití mikroušů jsme pochopili, že to fakt neměl..
Stane se..
Ale věřte, že nakonec jsme byli všichni spokojení.
Na rozhledně nebyl nikdo a zamlžený výhled byl vážně snový.
Děti si z výletu ve finále pamatovaly víc hopsání v lese než nudle u nosu a zmrzlé palce.
A my, jako rodiče, jsme zjistili, že toho s mikroušema půjde zas o trochu víc.
Dobré vědět.
Dobré vědět.
Žádné komentáře:
Okomentovat