Babí léto..

Ráno,

v poledne

a večer

Letní dům

To když se řekne, hned si představím sídlo s vysokými stropy a okny od podlahy až do nebe, s velkou zahradou a absolutním klidem... Hezká představa, že?

Jenomže tenhle Letní dům je trošku jiný.

V centru Prahy, ve starém zděném domě. Má taky vysoké stropy a taky zahradu, ale taky je plný lidí odhodlaných pomáhat těm, na které se často zapomíná.

 Těm z dětských domovů. 

Tak tenhle Letní dům, abyste věděli, pořádá 2x ročně dobročinný bazar, který plní funkci finanční injekce na programy právě pro tyhle děti.

Koncept bazaru je jednoduchý. 

Oblečení, cetky, veteš, nářadí, knihy, no zkrátka vše, co Vám doma leží ladem vezmete a přivezete do Vyšehradské 430/41

Holky to vše protřídí, vytřídí, ocení vaše kousky(tak to vypadalo první den, 3 hodiny po zahájení sbírky věcí)

 a ve čtvrtek vtrhnou na Mírák, aby všem těmhle pokladům našly nového majitele. 

Přijďte! 

Skvosty na Vás budou čekat neuvěřitelné!

 Já příjdu. Nakoupit a hlavně okouknout holky, jestli třídění přežily.

Po třech hodinách tahání pytlů a třídění jsem se cítila dokonale zvadle, přestala jsem mluvit a dožadovala se nějakého teinu/kofeinu, jinak padnu.

Holky takhle makají týden..

Na poslední chvíli..

dělám poslední dobou snad úplně všechno. Hlavně kultůru. Pořád si říkám, že je na všechno dost času a pak s otevřenou pusou sleduju frontu na výstavu Tima Burtona (2 dny před jejím koncem, samozřejmě) a večer bulim do polštáře, že jsem tu událost opravdu definitivně prošvihla.

Stejně tak to dopadlo s výstavou Káji Saudka 18+

Zítra končí. *

Ale naštěstí, i přesto, že Kája už definitivně nikdy nic nenamaluje (ach jo), nebylo v Tančícím domě narváno. 

Tak akorát. 

Ona ta výstava totiž není úplně pro každého. Kája bez servítek maluje z toho erotična vše. V rozmezí "lidské" přes "ani ve snu", až po "fuj".

Každopádně to byla zcela jednoznačně jedna z nejdotykovějších výstav, kterou jsem kdy navštívila. 

Každý, kdo s sebou někoho měl, se ho dotýkal. 

Téma jasné, atmoška jasná..

A výhled z terasy a hlava medůzy jako třešnička na dortu: dokonalý zážitek!

* Nekončí! Prodlouženo až do 1.11.2015!

Jsem pomalá nebo je svět tak rychlej? Já než to dopíšu, vše je jinak;-)

Foto zkouška

Vždycky, když mě někdo osloví s tím, že by rád fotku sebe, dětí, břicha, psa, auta, kajaku, apod., přijde na mě to známé polochtání v břiše. S blížícím termínem focení se lochtání stupňuje až do té chvíle, než je vyfoceno, hotovo a předáno se spokojeností na obou stranách.

To si pak masňácky klepu na rameno, že jako johohó, to jsem ale dobrá.

Tomu lochtání se vůbec nebráním. Být s mírou nervózní, to člověka nutí  k výkonům.

Když se na vás ale obrátí někdo, kdo dělá všechno na 100 %, na co sáhne, to mu kvete pod rukama, stíhá děti, domácnost, zahradu, šít, učit se jazyky a k tomu se 24 hodin denně usmívat. Jo a taky stíhá vypadat jako Miss aerobik.. To mi pak zatuhl úsměv na rtech...

Ale když začaly, bylo jasné, že to půjde samo..

Protáhnout a hop!

Zahřát svaly, skok!

Strečing a most..

A obchvat.. Tak fotogenický..

Ende, šlus

A je po nich. Definitivně. 

Po prázdninách..

Najezdili jsme tolik kilometrů, jako za rok ne. Potkali jsme se s tolika lidma.

Spali jsme ve všech možných typech ubytování a užili tolik zážitků, že z toho budeme čerpat ještě o Velikonocích. 

Ale už byl čas nastolit zpátky režim (matka juchá, děti truchlí), podepsat hadérky, připravit se na školku a taky se stylově rozloučit. S létem, s vegetem a bezstarostnou pohodou. 

1. Rozmarné léto na Zbraslavi.

Tento způsob léta, zdál se mi poněkud noblesní..

Pánský

Konečně dorazila zásoba magnetických zapínání na kabelky a tak s radostí oprašuju střih na Mls Big Bag a sešívám již dávno připravené látky. 

To už je druhý, co má být v pánském provedení. Ze začátku mě to dost překvapilo, že i muži touží po mém Mls Bagu, ale ono je to spíš tak, že ženy se o své muže chtějí starat. Starat se nejen o to, aby nestrádali hlady, ale i o to, aby byli šik. 

Prý má být elegantní, decentní, vkusný.. Se zeleným uchem! Skvělá kombinace! 

Ten bude vidět!

A jak takový kus nafotit? Venku ne, tam je nevlídno. Doma. Jo. Ale jak? 

Jako všechny velké Bagy? Že je v tom focení nenechám? Že je podržím?

Jenže když je pánský, tak to musí celé být takové pánské...

A vlastně, proč ne! 

Naposledy, když jsem si koupila sportovní kalhoty, On přišel, že prý mu sedí líp a z minuty je zabavil. Je čas využít toho, že Mu moje kalhoty sedí a pro změnu si čmajznout kalhoty jeho. 

Ty s pukama. A já tedy upřímně koukala jako puk, jak bezvadně mi sedí.. 

Nosila Coco taky puky?

Každopádně dodatek. Pokud byste dumali nad tím, co to mám v ruce, tak je to , prosím, pěkně dálkové ovládání na spoušť foťáku. Skvělá věcička. Jen kdybych já pro změnu nedumala nad tím, jak prodloužit interval mezi zmáčknutím tlačítka a samotným aktem focení.. Takže dokuď na to nepřijdu, bude se na Vás ovladač smát z mýách samofotek dál..

Nechce se mi..

a říkám tomu syndrom pěkného počasí. 

Jak je za okny pěkně, balíme ráno saky paky, mažeme ven a vracíme se stěží na Večerníčka.

Na nějaké pouštění počítače, nedej Bože psaní blogu, nemám pomyšlení. 

Tak až dnes, když tak krásně lije.

Reportáž z druhého Vyměňovacího večírku. 

  

Členská základna se nám oproti loňsku hezky rozrostla, tak už to v salónku v Podolce vypadalo skoro jako v opravdovém obchodě. Módy mraky. Od XS po XL.

A jeden outfit lepší než druhý. 

Vybírání nebralo konce. A i když jsme šly ke stojanům potřetí a měly jsme pocit, že jsme už všechno viděly, stejně tam nějaký poklad čekal.

Atmoška noblesní!

A co jsem pochopila z následných reakcí, které se ke mě dostaly, 

Vyměňovací večírek doporučuje 10 z 10ti manželů/partnerů.

Žena spokojená, peněženka bez újmy..

To byl cíl;-)