Racek

Tyhle skřehotavce já vážně můžu. 

Že by teda potřebovali krmit, o tom dost pochybuju. Naopak, že by si pražští racci dovedli sehnat potravu sami, o tom, pro změnu, pochybuju hodně.

 Ale upřímně! Odoláte nenaházet jim zbytek svého rohlíku? 

Rohlíku svých dětí, muže, tchýně?

Oproti kačenám a labutím se alespoň snaží a předvádějí akrobacii, za kterou si nějaký ten žvanec zaslouží.

Připadám si u toho krásně dětsky. Radost velká, námaha minimální. 

Břicho ilustrativní, ne moje:-)

 

A4 je nám malá..

od té doby, co jsme objevili papír na kreslení.

Velikost B2. To je taková, na kterou s klidem obkreslíte ročního mikrouška. 

Z Valentinské si je odvezete v úhledné roli. Do běžného turistického batohu narvete bez problémů dvě, kdo má zdatné děti, hamižnou duši a blízko domů, může to pojmout o něco velkolepěji.

Doma doporučuju vyčlenit minimálně jednu místnost (dle počtu malováníchtivých dětí), roli rozvázat, dát do plénu pastelky, uvařit si kávu/čaj a vklidu pozorovat, co se stane. Pro mě bylo nejlepší pozorovat pózy, ve kterých děti kreslí. V kleče, na kočičku, vleže.. Nohama pravděpodobně až příště.

Já sama bych nevěděla, co si s takovou plochou k malování počít. Oni ví a ví, že to tentokrát můžou rozjet ve ve velkém.

Letos ve dvou

na Lipeneckém jarmarku..

Přijďte!

Třeba vyřešíte dárky na jednom místě. A třeba nebudete chvíli vědět o dětech, protože ty budou vánočně tvořit v dílničce. A třeba to pak vezmete přes řeku do Černošic do cukrárny.. A třeba si večer řeknete, že to byl fakt bezva vejlet, zabalíte dary a budete mít celý prosinec na vánoční rozjímání..

A my Vás, konečně, poznáme osobně..

Tamarina & Aweek

A vy to víte?

Proč mají sloni dlouhé choboty?

My to nevěděli a tak jsme vyrazili. 

Hrrr na Kladno!

Vyrábět choboty, vyrábět chrastítka, donekonečna se převlíkat v místní kostymérně.. 

(a zjistit, že samofotky v zrcadle z vás princeznu fakt neudělají:-)

No a pak, když už zazvonilo, rychle lístky, rychle sednout,

otevřít pusu a zírat. Od začátku až do konce.
Protože takovou Afriku, takovou jste ještě neviděli!

Ještě k tomu čtení..

A teď popravdě! 

Už jste někdo našel polohu, která je pro čtení pohodlná (nepočítám sezení v ušáku s krásnou lampou nad hlavou. K tomu mi chybí ta vila, kam by se vešel.)

Já mám čtení spojený s postelí. Možná to je nějaký dozvuk dětství, kdy jsme hltaly Lovce mamutů pod peřinou s baterkou v ruce.

Ale! Na boku, to jde doslova o krk,

na břiše protestují záda,

no a na zádech, na těch to prostě nejde.

Tak jak?

Každopádně, jak jsem se tak u toho dočítání vrtěla a hledala ten správný poleh, zavadila jsem pohledem o noční stolek. Kdyby z něj někdo dělal analýzu mé osobnosti, pravděpodobně by dospěl k tomu, že v posteli vedle spí stará (brýle) alkoholička (panáček od zdravotní višňovice) mající kašel (dětský noční sirup), neschopná dotáhnout věci do konce (rozešitý nový typ Mls Bagu)..

Tak já si teda k tomu dalšímu čtení poklidim, no..

Konec

Včera jsem doputovala až na konec. Na konec Haklova Konce světa.

Skvělé jsou na tom dvě věci:

•  že to je v rozmezí jednoho měsíce druhá kniha, kterou jsem úspěšně dočetla až do konce. To je veliká změna oproti dřívějším padnutým víčkům po třetím řádku. A já přesně vím, kdo za ní může. Je to školka. Zatímco děti zbožně hltají pančtelky, já pracuju a večer zbývá čas, a hlavně energie, něco počíst.

• že ta kniha je výborná. Vyprávění z chlapského světa mě berou! A to obzvlášť, pokud se ten svět popisuje stylem: "Byl jako ze starých časů, kdy ještě pravda a lež fungovaly přibližně, jak mají. Z časů, které možná vůbec neexistovaly."

Ale co teď? Jaký další příběh nakousnout?

Hotovo, dvacet..

Dnešní počasí bylo naprostou stylovkou pro předání mojí historicky největší objednávky softshellových kalhot ever. 

Dvě sestry, tři děti, šest kaťat.

Fuška to byla, nebudu zastírat.

Já funěla, stroje funěly a to obzvlášť, když jsem pod zadečky a kolena všívala extra fleese.

 Teplo ale musí být!

Barvy vysoce viditelné i decentní (sama jsem byla překvapená, jakou parádu udělá šedivá verze), kapsy z recyklovaných, neokoukaných materiálů.

Mám z toho všeho radost. Děti fungují jako chodící reklama a tak moje malovýroba frčí jako na drátku.

Jenomže s rostoucím počtem dalších objednávek a zvyšující se šedí za okny se mi zase hlavou honí už loňská otázka:

A ušiju si letos ten sofshell. kabát? Nebo budou zase děti v suchu a já zmrzle a zmokle vlát za nimi.?

Se uvidí..

Proti proudu

V bývalé industriální části Vraného je rušno.

Brousí se a lakuje a přetváří, vzniká Perla, zamířila sem Next Wave a prohnal se tudy i Den architektury.

Papírny Vladislava Vančury.. 

Lidí na prohlídku tak akorát. Míst, kam mohl člověk spadnout nepočítaně.

A haly. 

Obrovské prostory, ve kterých dříve hlučely obří stroje na zpracování suroviny pro výrobu papíru..

ve kterých se postupem času realizuje příroda..

a v nestřežených časech probíhaly divoké bitky.

Místa, kam nebylo jednoduché se dostat,

kde ale zvědavost vítězila a nakonec do cíle dorazily všechny věkové kategorie.

Místa, u nichž musíte nakouknout za roh, jestli tam ještě někdo nevaří kafe..

i průhledy ven na esteticky zchátralou, leč stále pevnou fasádu budov.

A o tom všem a ještě mnohem více nám se zaujetím člověka, který v těhlech stěnách strávil velkou část svého života, vyprávěl pan Novotný. Papírník srdcař.

K vidění zase napřesrok.

Ale kdybyste měli přecijen cestu kolem, zastavte se na chvíli. Na vrátnici. V kavárně Perla. Je tam. Ten genius loci..

Babí léto..

Ráno,

v poledne

a večer

Letní dům

To když se řekne, hned si představím sídlo s vysokými stropy a okny od podlahy až do nebe, s velkou zahradou a absolutním klidem... Hezká představa, že?

Jenomže tenhle Letní dům je trošku jiný.

V centru Prahy, ve starém zděném domě. Má taky vysoké stropy a taky zahradu, ale taky je plný lidí odhodlaných pomáhat těm, na které se často zapomíná.

 Těm z dětských domovů. 

Tak tenhle Letní dům, abyste věděli, pořádá 2x ročně dobročinný bazar, který plní funkci finanční injekce na programy právě pro tyhle děti.

Koncept bazaru je jednoduchý. 

Oblečení, cetky, veteš, nářadí, knihy, no zkrátka vše, co Vám doma leží ladem vezmete a přivezete do Vyšehradské 430/41

Holky to vše protřídí, vytřídí, ocení vaše kousky(tak to vypadalo první den, 3 hodiny po zahájení sbírky věcí)

 a ve čtvrtek vtrhnou na Mírák, aby všem těmhle pokladům našly nového majitele. 

Přijďte! 

Skvosty na Vás budou čekat neuvěřitelné!

 Já příjdu. Nakoupit a hlavně okouknout holky, jestli třídění přežily.

Po třech hodinách tahání pytlů a třídění jsem se cítila dokonale zvadle, přestala jsem mluvit a dožadovala se nějakého teinu/kofeinu, jinak padnu.

Holky takhle makají týden..

Na poslední chvíli..

dělám poslední dobou snad úplně všechno. Hlavně kultůru. Pořád si říkám, že je na všechno dost času a pak s otevřenou pusou sleduju frontu na výstavu Tima Burtona (2 dny před jejím koncem, samozřejmě) a večer bulim do polštáře, že jsem tu událost opravdu definitivně prošvihla.

Stejně tak to dopadlo s výstavou Káji Saudka 18+

Zítra končí. *

Ale naštěstí, i přesto, že Kája už definitivně nikdy nic nenamaluje (ach jo), nebylo v Tančícím domě narváno. 

Tak akorát. 

Ona ta výstava totiž není úplně pro každého. Kája bez servítek maluje z toho erotična vše. V rozmezí "lidské" přes "ani ve snu", až po "fuj".

Každopádně to byla zcela jednoznačně jedna z nejdotykovějších výstav, kterou jsem kdy navštívila. 

Každý, kdo s sebou někoho měl, se ho dotýkal. 

Téma jasné, atmoška jasná..

A výhled z terasy a hlava medůzy jako třešnička na dortu: dokonalý zážitek!

* Nekončí! Prodlouženo až do 1.11.2015!

Jsem pomalá nebo je svět tak rychlej? Já než to dopíšu, vše je jinak;-)

Foto zkouška

Vždycky, když mě někdo osloví s tím, že by rád fotku sebe, dětí, břicha, psa, auta, kajaku, apod., přijde na mě to známé polochtání v břiše. S blížícím termínem focení se lochtání stupňuje až do té chvíle, než je vyfoceno, hotovo a předáno se spokojeností na obou stranách.

To si pak masňácky klepu na rameno, že jako johohó, to jsem ale dobrá.

Tomu lochtání se vůbec nebráním. Být s mírou nervózní, to člověka nutí  k výkonům.

Když se na vás ale obrátí někdo, kdo dělá všechno na 100 %, na co sáhne, to mu kvete pod rukama, stíhá děti, domácnost, zahradu, šít, učit se jazyky a k tomu se 24 hodin denně usmívat. Jo a taky stíhá vypadat jako Miss aerobik.. To mi pak zatuhl úsměv na rtech...

Ale když začaly, bylo jasné, že to půjde samo..

Protáhnout a hop!

Zahřát svaly, skok!

Strečing a most..

A obchvat.. Tak fotogenický..

Ende, šlus

A je po nich. Definitivně. 

Po prázdninách..

Najezdili jsme tolik kilometrů, jako za rok ne. Potkali jsme se s tolika lidma.

Spali jsme ve všech možných typech ubytování a užili tolik zážitků, že z toho budeme čerpat ještě o Velikonocích. 

Ale už byl čas nastolit zpátky režim (matka juchá, děti truchlí), podepsat hadérky, připravit se na školku a taky se stylově rozloučit. S létem, s vegetem a bezstarostnou pohodou. 

1. Rozmarné léto na Zbraslavi.

Tento způsob léta, zdál se mi poněkud noblesní..

Pánský

Konečně dorazila zásoba magnetických zapínání na kabelky a tak s radostí oprašuju střih na Mls Big Bag a sešívám již dávno připravené látky. 

To už je druhý, co má být v pánském provedení. Ze začátku mě to dost překvapilo, že i muži touží po mém Mls Bagu, ale ono je to spíš tak, že ženy se o své muže chtějí starat. Starat se nejen o to, aby nestrádali hlady, ale i o to, aby byli šik. 

Prý má být elegantní, decentní, vkusný.. Se zeleným uchem! Skvělá kombinace! 

Ten bude vidět!

A jak takový kus nafotit? Venku ne, tam je nevlídno. Doma. Jo. Ale jak? 

Jako všechny velké Bagy? Že je v tom focení nenechám? Že je podržím?

Jenže když je pánský, tak to musí celé být takové pánské...

A vlastně, proč ne! 

Naposledy, když jsem si koupila sportovní kalhoty, On přišel, že prý mu sedí líp a z minuty je zabavil. Je čas využít toho, že Mu moje kalhoty sedí a pro změnu si čmajznout kalhoty jeho. 

Ty s pukama. A já tedy upřímně koukala jako puk, jak bezvadně mi sedí.. 

Nosila Coco taky puky?

Každopádně dodatek. Pokud byste dumali nad tím, co to mám v ruce, tak je to , prosím, pěkně dálkové ovládání na spoušť foťáku. Skvělá věcička. Jen kdybych já pro změnu nedumala nad tím, jak prodloužit interval mezi zmáčknutím tlačítka a samotným aktem focení.. Takže dokuď na to nepřijdu, bude se na Vás ovladač smát z mýách samofotek dál..

Nechce se mi..

a říkám tomu syndrom pěkného počasí. 

Jak je za okny pěkně, balíme ráno saky paky, mažeme ven a vracíme se stěží na Večerníčka.

Na nějaké pouštění počítače, nedej Bože psaní blogu, nemám pomyšlení. 

Tak až dnes, když tak krásně lije.

Reportáž z druhého Vyměňovacího večírku. 

  

Členská základna se nám oproti loňsku hezky rozrostla, tak už to v salónku v Podolce vypadalo skoro jako v opravdovém obchodě. Módy mraky. Od XS po XL.

A jeden outfit lepší než druhý. 

Vybírání nebralo konce. A i když jsme šly ke stojanům potřetí a měly jsme pocit, že jsme už všechno viděly, stejně tam nějaký poklad čekal.

Atmoška noblesní!

A co jsem pochopila z následných reakcí, které se ke mě dostaly, 

Vyměňovací večírek doporučuje 10 z 10ti manželů/partnerů.

Žena spokojená, peněženka bez újmy..

To byl cíl;-)

Módní škatulata batulata...

 jsou po roce zase tady..

VYMĚŇOVACÍ VEČÍREK!! 

Zase na Zbraslavi.

Zase v Podolce. 

A zase podle stejného scénáře jako vloni:

1) Vysvoboďte z útrob skříně kousky, které už vážně nenosíte, jsou velké/malé atd. atd

2) Přineste je 13. 5. od 18-ti hodin do Podolky

3) My pro Vás v salónku vše vybalíme, pověsíme a načančáme, aby se pohodlně vybíralo

4) Vy si mezitím dejte večeři nebo se zkrátka dobře bavte s obsluhou Podolky za zády

5) Ve 20:00 slavnostně zahájíme Vyměňovací večírek

6) V salónku si vyberete, co hrdlo ráčí, oslavíte úlovky a s plnou taškou můžete domů

NIC SE NEPLATÍ!

Jde jen o koloběh. Vždyť to znáte! Co by jiný vyhodil, Vy budete blaženě hýčkat. 

Přijďte! Budu se těšit!