Tvrdý boj..

to byl.

Kačky vs racci. 

Samý skřek a samé káčání, mixované dětským blaženým hýkáním.

A tolik zvratů v boji o rohlík..

Ale výsledek byl jasný. Racci v kondici a těžcé přesilovce válcovali vypasené kačeny..

Výborná podívaná..

Už jen čtyři hodiny

nám zbývají do začátku nejlepšího divadelního představení, které můžete/musíte v předvánočním čase v Praze vidět..

Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka..

Hrají to v Dlouhé už tak dlouho, že z dětí, které na to chodily, jsou už rodiče a možná na to berou i svoje děti. 

Já už to párkrát viděla, ale dnes poprvé s mikroškou. 

Opravdové velké divadlo, s opravdovým velkým představením, se zárukou opravdu velkého zážitku.

Těším se, těším, co ona na to.

Vyfikneme se, vezmeme si kabelky a jde se.. Vlastně ještě jednu věc bych zapomněla!

Malé softshellové poděkování tetě Majdě za vítězný boj o lístky.

Protože, kdo někdy zkusil vybojovat lístek na předvánoční termín, ten ví, že to byl VÝKON!

První úlovek

z nevyhazujto a jak sluší barborkám..

Stará krytka na světlo.. Do předsíně, kam jsem jí původně plánovala, prý nejde..

Neva! Jako váza je mnohem víc na očích a kytky jí vyloženě sluší!

Zkrátka krytka = kytka.

Naladit se

na Vánoce se nám letos nějak nedaří.

Mikroušci pořád, že chtějí do lesa na houby (ano, oni pořád ještě rostou) a doma kreslit ježky a vystřihovat auta. "Mami, vločky hezký, ale kdy už bude sněžit.." A to jsem si myslela, že umím zaujmout..

Tatínka baštěj, neb jim na kytaru svižně vybrnkává "You know personal Jesus".. (a vlastně jo! Je to vánoční:-). Děti hýkají a pobízej "tětě hlatitěji"

A já se v koutku snažím myslet na to, které dárky ještě chybí a jestli na ty, které chci vyrobit sama, mám všechny ingredience.. No dobrá, abych jako jediná nebyla za sabotéra, pokukuju k tomu po novém cédéčku Znouze, na které se prozatím práší neb není prostor pro další muzikanty mezi našima čtyřma stěnama.

A do téhle anarchie vlítne bacil, zamává divokou energií a všechno uklidní a zpomalí a v tu chvíli je konečně ten správný čas.

Čas na Betlém

Zamilovaná Marie s Pepínem (strejda je přeci Josef a říkáme mu taky Pepíno), králové a pasáček s ovečkama..

A na nebi vánoční velryba.. Ta je přeci v každém Betlému..

Takže já už jsem naladěná!

Čas se zašít

Idea zapsat se k Evě na kurz přišla už v září.

Po prázdninovém poletování po venku jsem potřebovala mít jistotu, že budu na podzim minimálně jednou týdně OPRAVDU odpočívat. Tzn. vyrazit z domu, zavrtat se do kavárny, povídat a naslouchat a taky jen tak mlčet a jako bonus se u toho něco nového naučit. 

Cíl splněn! 

Odpočívám a užívám! A taky kupím bavlnky. A taky shraňuju oblečení, na které je bezpodmínečně nutné něco vyšít. Nápady se v hlavě kupí a rozrůstají se do utopických rozměrů.

I když, dlouhé zimní večery čekají..

A jak to zatím vypadá?

Tak to všechno začalo. 

Úplný nostalgický návrat na základku, kdy jsme do kanavy píchaly křížky jak diví. Jen teď je to trochu jinačí level.

No a proč troškařit. Druhý projekt hned na košili a hned ať je to pořádně vidět. 

Dvojzoborožec..

Relax! Non plus ultra!

Včera v kině..

a laťka je hodně, opravdu hodně vysoko:

Už nemám sílu..

jim stokrát opakovat, že po zdi se nemaluje (NE, ani křídama!) a stokrát se zlobit, že na to prdí.

Je potřeba se nadechnout a na dětskou anarchii se podívat z jiného úhlu. A zkusit to po jejich.

Pokud se smíříte s tím, že chodba bílá nebude, a basta!, dosáhnou nirvany obě strany.

Náklaďáky staví, zásobují..

někdy i tak rychle, že to ani technika nestíhá..

Ale bacha na závory! 

"Nedede, nedede" (volný překlad "Nejede, nejede")

"Píp, a jedůůů"!

A tak jasně, že tohle není finál. Například auta nemají kde parkovat. Další reklamace se týkala jeřábu, který musí pomáhat s dalšími domy. Benzínka je taky samozřejmostí, že.. Všechno bude.

Alespoň můžu s klidným srdcem říct, že ty kilometry washi pásek jsme opravdu potřebovali nakoupit..

Dětskému pohledu na svět a zamaskovaným čáranicím zdar!

Tour

Minulý týden mi z místního antikvariatu přišla krátká sms:

"Byla by Sůl v kávě.. Chcete?"

Chci! A hned!

Tuhle knihu jsem si kdysi dávno zapsala na svůj čtenářský seznam a od té doby se jí nárazově snažila sehnat. Leč knihovny selhaly, internet selhal.. Antikvariátům jsem dávala jen malou šanci..

A teď tu je..

Přečtena rychleji, než jsem chtěla. U výjimečných knih s tím pořád bojuju. 

Člověk je tak napnutý, že musí číst dál a dál, dokud mu oči nepadnou a konečně se nedozví, jak to všechno skončí. Zároveň to znamená, že budete mít za sebou velmi rychle zážitek z toho poprvé...

Každopádně! Tour de France dosud nepolíbená, ale příští rok jí vidět musim!

Tak moc dobře se o ní četlo..

Víte někdo o obdobném pokladu, který nedá spát?

Softshell = hard závislost

Je tomu už nějaký pátek, co jsem narazila na Petru Macháčkovou

Poctivě jsem si projela její blog sem, tam a zase zpátky a následně si Petru, která toho času měla "jen" jedno dítě a stíhala šít (hlavně ze softshellu) neuvěřitelné věci, zařadila do sekce "Není možné, že je člověk".

Čas šel a já se občas vracela pokochat a počíst, než mi došlo, že já chci taky ty svoje děti obléknout do softshellu od hlavy až k patě! A co děti! I sebe! A jeho!

Chybělo mi jediné! 

Kuráž!

 Recyklovat látky na Mls Bagy, to jsem hrdina. Ale softshell? Ten matroš, o kterém jsme snili, když jsme s dvacetikilovým batohem štrádovali skrz Rumunsko? Toť výzva!

Střih, fotonávod, softshell a rozklepané ruce? Mám!

Mno, tak do toho!

1. Bundy

Nepočítaně hodin, nepočítaně nepublikovatelných slovíček, naprosto neuvěřitelný pocit při dokončení!

2) Kalhoty

Jedny pro mikroušky, jedny taky pro mě a jedny pánského ražení. 

Tu k vidění jen jedny mikrouškovské. Další mikrouš sebou moc kmitá, já je na sobě kloudně nevyfotim a pán si chodí domů až za tmy..

Ač oranžovou nemusim, tohle je trefa!

A v plánu jsou letošní verze bundiček, bunda a kabát pro mě.. (mno, v plánování nereálného jsem jednička. Teprve se uvidí, co nakonec spatří světlo světa)

Takže rada pro ty, co si pořád říkají, že "tohle v životě".. Jděte do toho! 

S jídlem roste chuť! A i když první kus nebude to úplně vončo, nad druhým už budete s libým úsměvem mnout bradu. A třetí? Jen to zkuste! 

Ale bacha! Softshell je nakažlivej! A šití z něj taky..

A kdyby to přecijen nešlo.. Vemte k sobě pomocníky.. Oni vám pomůžou a dají zapomenout, že se vám nedaří...

PS praktické:
- Softshell se NEMUSÍ ENTLOVAT!!!
- Softshell se nekrabatí
- Softshell malinko pruží
- Softshell se nabízí v tak krásných barvách, že by byl hřích šít z černé a šedé..

Když člověk něco chce

v sekáči, něco konkrétního, co nutně potřebuje.. Tak to tam, samozřejmě, nikdy nenajde. 

A tak to prostě je.

Výhoda tohoto faktu je, že jako bolestné objevíte něco, po čem už dlouho toužíte a ani ve snu by vás nenapadlo hledat to po sekáčích, protože to je přeci podpultovka a to tam na vás nikdy čekat nebude..

Dnes jsem nutně potřebovala nějaký pléd přes postel..

A čekaly na mě tři. Tedy ne plédy. Ten tam nebyl žádný.. Troje kecky..

Jedny Converse,

třeba na 2v1

druhé Atmosphere,

třeba na příští ostrovy

a třetí od pana Coopera pro mikroušky.. Tak za tři roky, ale to jsem tam, chápejte, nemohla nechat!

Třeba na Bombarďáka

Ohohó! To nám to ten malý víkend hezky začíná..

Tak ať vám začne taky tak!

Souhra náhod

Je to jednoduchý případ..

 zbyde vám kus dýně hokaido

+

 máte zadělaný kvásek na chleba

+

 zachce se vám experimentovat

+

 a úplnou náhodou se dostanete k Maškrtnici na její dýňový chléb..

 =

Smíchat vše před rovnítkem,

dát do teplíčka

a chodit okolo tak dlouho, než chleba konečně vychladne..

A pak zakrojit..

 Zrakové potěšení veliké!

Chuťové potěšení nezvyklé. Hned jsme zkusili na sladko, na slano, a bez ničeho..

A bez ničeho je nej!

Zkuste ho taky! Dýně forever..

Kdo to kdy slyšel,

Pustit si k natírání skříně film? S titulky? Originál ve švédštině?

Pokud neumíte švédsky, budete, za bedlivého sledování obrazovky, pomalými tahy válečku šmrdlat jedno místo. Dokud se tedy nepřistihnete a naopak prudkými pohyby, snažíc se to všechno dohnat, roznesete barvu široko daleko i tam, kam jste nechtěli..

Musíte se rozhodnout..

Já dnes zahodila Balakryl, váleček i skříň a v klidu, s čajem a pod peřinou dokoukala Zvuk hluku až do konce.

V hlavní roli metronom. Tak trochu jiná romantika. Beru!

A teď už dobrou a o skříni jindy.. 

Honí vás mlsná?

Mě často.. Přichází plíživě, zákeřně a samozřejmě v něčekanou chvíli, jak je u Mlsné zvykem. Honí mě, než dostane, pro co přišla. Poslední dobou netouží po sušence ani po čokoládě, ale spokojená odchází až po dávce kozího sýra, uzeného špeku na jalovci.. Zkrátka všech laskomin, které by se měly konzumovat večer, v poklidu u sklenky a ne v běhu okolo lednice. Nemůžu ale jinak.

Do Mls Bagu je ale nedávám. Tam teď patří jedině motánky, nebo-li korbáčky. Musíte být ale opravdu rychlí, pokud si chcete mlsnout. Než dorazí dravá zvěř. Ta motánky konzumuje rychlostí blesku a ještě na nich při tom stačí vázat uzly..

Ať už do nich dáváte, co dáváte (a to by mě vážně zajímalo, co mlsáte vy), tu máte na výběr tři nové. 

Mlsání zdar a krásný prodloužený víkend!

Do ulic!

S heslem "Nabal se!" a svařákem v podpaží jsme vyrazily do ulic. Za světlem.

Všude lidí! Romantika starého města, uličky ozářené zleva zprava. 

Staré budovy v novém kabátě..

letní atmoška v podzimní dny..

Ideál pro čtvrteční večer..

Noční Praha je nádherná. Vyražte taky! Jen tak. 

Pro radost. Pro tu chůzi po kočičích hlavách, pro ty vznešené ulice, pro těch sto věží..

Prejže rejže

 

Babí léto končí..

Já Vám nevím. Dneska to tak nevypadalo: 

 

I když! Alespoň ranní lehce podzimní sprška nasadila našemu výletu třešničku.. Není nad připravené matky.. Já tušila, že ty holiny nejsou úplně od věci..

Holiny do půl kolen, matka pobíhající okolo oranice a rozdávající povely typu "kdo tam sebou picne, jde pěšky".. Všechno marně. 

 

Jely do půl těla. Oba! Ale blaho bylo!

Mám hezký pocit, že dětem stačí k radosti vážně málo..

Klapka! Módní recyklace poprvé..

Dnes jsme se sešly v Pexesu poprvé. Já a mé studentky v kurzu Módní recyklace. 

A tiskly jsme jako o život. Na vše, co nám přišlo pod ruku.

a taky vším, co nám přišlo pod ruku:

bublinkovou fólií,

špulkou a knoflíkem,

makovicemi, 

uchošťourem, 

a dokonce i ruce a nohy byly v plánu, ale na to už nezbyl čas. I tak jsme jely půl hodiny přesčas a končit se nechtělo. Nikomu..

Tak zase za měsíc, holky!