úterý 31. května 2016

Škatulata batulata s módou

letos už potřetí..
Modří už vědí, co a jak.. Pohoda večer, spousta hadříků, všechno na jednom místě, vykydané skříně a vzápětí opět naplněné skříně. Toť Vyměňovací večírek.

Pro ty, kdo ještě nebyli, doporučuju mrknout na zpravodajství z předešlých ročníků, protože tam se dozvíte vše. Jak to chodí, jak to vypadá, i jaká je atmosféra..
Např. tu http://tatramatka.blogspot.cz/search?q=vym%C4%9B%C5%88ovac%C3%AD

Věci noste rovnou do salónku, budu vás čekat. 
Kdybyste plánovali přijít ve větším počtu a spojit módu s večeří, doporučuju rezervaci. 
Hostinec bývá občas docela plný..

Příští středu se na vás těšim!
Tamara




čtvrtek 31. března 2016

A máme je za sebou..

těch několik dlouhých týdnu, než se to všechno dovysypalo a zahojilo a dovysypalo a zahojilo..
Dlouhé.. Naštěstí poprvé a naposledy..

 






A teď už huráááá ven!
A matka za odměnu židli.. Adoptovanou.. Těsně před tím, než byla potupně odhozena k popelnici.
Málo mi teď stačí k radosti..

úterý 23. února 2016

Lítání v zahradě

Že to v zimě nepraktikujete? Natož v tričku a celé odpoledne?
Tak to byste ale měli!

Protože v Trnkově zahradě to jde.

10 z 10-ti dětí u vchodu výskalo. Prý:
"týjo, tady je to boží",
"hustýýý"
"jó, sem se dá v botech!"
"tady lezu já"
"Kocoure, vzbuď se!"
 
Nemá cenu popisovat detaily a prozrazovat nepopsatelné, zkráta koukněte do kalendáře, kdy máte čas a vyražte.

Že pořád potřebujete namlsat? Tak jo:





 

 Jo a matky!!! NEZAPOMEŇTE SI KAMARÁDKU nebo KNIHU!!

Protože jestli budete na výstavě o dětech vědět, nedej Bože je vidět, a ještě k tomu odejdete dřív než po třech hodinách, tak to vám pogratuluju!

PS: a jestli se po výstavě chystáte třeba cvičit do Sokola, tak na to rovnou zapomeňte. Teda nevim, jak ty vaše, ale moje děti mi usnuly cestou domů v autobuse...







čtvrtek 18. února 2016

Malé orlí pero




za otužování máme v kapse..

Malé orlí pero = 150x otužení ve volé přírodě (rybník, řeka, potok) v jednom roce.
Nemilosrdně, v létě, na podzim, v plískanici, sněží/nesněží.

Začali jsme loni v červenci a co si pamatuju, přišla mi ta voda ve Vltavě děsně studená, i když okolo vládly čtyřicetistupňová vedra.. Zvědavě jsem ponořila teploměr do vody a v červenci naměřila 13°C.
Osvěžující to bylo.

Paradoxně z té letní "pohodičky" nemám žádnou fotodokumentaci.
Nedovedu si to vysvětlit, ale největší počet cvaknutí foťáku proběhl v těch nejšílenějších klimatických podmínkách.

Podzim ještě šel:






to jsme se koupali v pěti stupních (vzduch)



pak přituhlo...
Údaj na teploměru byl pořád stejný. 5°C. Tentokrát ale voda.




i v noci..



Je to zkouška, ne že ne.
Je to zkouška,
  • jestli vůbec vydržíte. Ono vypravit se každý den k vodě s tím, že do ní vlezete, chce morál. A já s jistotou můžu říct, že kdybychom na tenhle cíl nebyly dvě, už bych nechodila
  • jestli jdou sladit dva harmonogramy matek dohromady
  • jestli pokoříte včerejší počet temp
  • jestli jste ochotní se nasoukat do mokrých plavek, když jste je předešlý den zapomněly mokré v autě
  • zda to vydrží vaše okolí. Pejskaři většinou při pohledu na naše plavání omdlévají, minule kvůli nám dokonce přibrzdil náklaďák, aby na nás se zděšením v hlase zahalekal že "máte dost!!"
  • jestli ty kačeny konečně pochopí, že k vodě nejdeme kvůli tomu, abychom je nakrmily.
Snad nám to vydrží!

PS: a když budete moc hodní, jednou vám vyfotím naše speciální otužovací úbory...


středa 10. února 2016

Bolí..

mě hlava.. Už od včera. 
Naivní představu o tom, jak to zaspim, zmařilo ranní píchnutí v místě, kde už to píchalo včera.

Obdivuju všechny, kdo na tohle trpí. Pocit, že nemůžete nic, je stále intenzivnější.
Nejsem ale příznivce růžových bolavých prášků, takže nezbývá, než to rozhýbat.

A věřte, že s bolavou hlavou můžete:
  • šít
  •  mýt nádobí i uklízet
  • objednat se ke kadeřnici
  • zabalit objednávky, dojít na poštu (nejbolavější je ovšem čekání ve frontě)

  • i štítkovat oblečení na sobotní Fashion weekend.

Sladkým tajemstvím je, že hlava bolet nepřestala. Ale kus odvedené práce těší...


pátek 5. února 2016

Zhmotnit..

Taky to tak máte, že jo?

V hlavě se mi průběžně líhnou tři typy myšlenek/nápadů:

  1. ty, co se vylíhnou, jen tak líně se povalují, nic moc se s nimi neděje, nechají na sebe sedat prach, až se nakonec vytratí a uvolní místo dalším,
  2. ty, co se vylíhnou, chvílema se převalí z boku na bok, občas na vás mrknou a čekají, co vy na to. Občas jim stačí letmý impuls nebo zaslechnuté slovo, a to pak myšlenka vyskočí, celá divá a hr a už to nejde zastavit, něco se musí stát,
  3. no a pak je kategorie těch, které se vylíhnou a vy naprosto jasně víte, že na ně dojde. Že to je to vono, a je jen potřeba počkat na ten správný čas a pak je vytáhnout a zhmotnit.
Tak abyste věděli, já  to tady lajdám z toho důvodu, že zhmotňuju myšlenku. Tu ze třetí kategorie.

JÁ TOTIŽ BUDU MÍT SEKÁČ!

A i když už se to děje a já vám to tu píšu a příští víkend už to bude, pořád tomu nemůžu věřit.
Srdce buší, dlaně se potí, tělo i mysl se těší!!!

Takovýhle bude. Ten první:


Do absolutního zhmotnění zbývá 7 dní a 13 hodin.
Kdybyste se na to kouzlo chtěli přijít podívat osobně..

 







pondělí 11. ledna 2016

Na rozhlednu v mlze?

Jasně!
Od té doby, co se nekojí, nikdo se neplazí ani po kolenou neposouvá, zkrátka od té doby, co nám krapet odrostly děti, si dovolujeme. My rodiče si dovolujeme naplánovat i takovýhle děsně drsný výlety. V mlze, v dešti, bahnu, větru. 

Ona, jak asi zkušení rodiče vědí, to není ani tak zkouška toho, co vydrží děti, ale zkouška toho, co vydrží rodiče. 

Prvním slabším článkem může být matka. Sbalit totiž vše potřebné na takovýhle výlet pro tři lidi je makačka. Všechno dostatečně teplé. Všechno dostatečně teplé ještě jednou v případě jakékoliv nehody. Něco pod zadek, až se dětem zachce svačiny. Pak taky tu svačinu. Čaj, palivko (mlska), jelení lůj, kapesníky.. 
A rukavice! Rukavice pro všechny! Ano, i ta matka potřebuje rukavice!
Ale věřte, že i s dětskýma náhradníma ponožkama na rukou se dá výlet v plískanici přežít, něco v nich i pofotíte,dokonce i ta koulovačka se dá, ale pak už vážně domů..

Druhým slabým článkem se může stát otec. Zatímco se matka stará o catering a garderóbu, otec zajišťuje doprovodný program a zábavu. Problém může nastat např. v případě, že otec uválí větší kouli než mikroš, ačkoliv mu bylo předem jasně řečeno, že on staví sněhulákovi břicho..
Dle míry rozbití mikroušů jsme pochopili, že to fakt neměl..
Stane se..

Ale věřte, že nakonec jsme byli všichni spokojení.
Na rozhledně nebyl nikdo a zamlžený výhled byl vážně snový.
Děti si z výletu ve finále pamatovaly víc hopsání v lese než nudle u nosu a zmrzlé palce.
A my, jako rodiče, jsme zjistili, že toho s mikroušema půjde zas o trochu víc.
Dobré vědět.










čtvrtek 7. ledna 2016

Swim Bag - kolekce leden

Ten pocit mě pohltí pokaždé, když došiju další várku Mls/SwimBagů.
S výsledkem jsem dost spokojená, jsem přesvědčená, že se budou líbit, 
už je vidím, jak je nosíte.

Všechny kousky si hezky vystavím a chodím k nim v pravidelných intervalech dělat ách. 

No a pak přijde ta další fáze. 
Fáze, kdy se dostaví ta známá otázka "jak to vyfotit".

Venku kosa, v bytě tma kombinovaná s absencí jakékoliv volné bílé zdi vhodné jako pozadí.
A v hlavě jasná představa, jak by fotka měla vypadat
=
Dlouhonohá modelka sedíc u bazénu šátrá ve Swim Bagu třeba pro brýle../
Velmi fotogenická modelka se vynořuje z bazénu, aby si ze svého fungl nového Swim Bagu vyndala plovací destičku. 

Že to taky vidíte, že jo?

Takže k téhle fotce budeme potřebovat:
  1. modelku
  2. dlouhé nohy
  3. bazén
  4. fotoaparát
  5. spoustu světla
  6. odvahu vzít foťák do vlhka
Po krátké inventůře musím zkonstatovat, že mám z výše uvedeného foťák. No, s trochou představivosti a přimhouřením oka i modelku:-)  

 Už zbývá jen naštelovat foťák na topení, aby se samospouštěl, doladit scénu, převlíknout modelku (modelka má manýry, hysterčí, že netuší, kde má v lednu najít dvojdílné plavky), nasadit čepici, plavecké brýle, tajně doufat, že nezazvoní pošťák nebo sousedka (protože kdo by si vzpomněl, že nemá úplně normální domácí outfit) a cvak:


cvak,


cvak,


cvak.


Uznávám, od prvotní myšlenky jsem se maličko odchýlila.

Ale chtěla jsem Vám fotkama sdělit, že SwimBagy jsou:

veselé,
elegantní,
sladěné,
přehledné,
kabelkového typu,
s uchy dlouhými tak akorát do ruky i přes rameno,
se zapínáním na magnet,
s třemi vnitřními kapsami na vše, co do bazénu potřebujete..

A to se mi, doufám, podařilo..







středa 6. ledna 2016

Tříkrálová

Vánoce byly podle představ, Nový rok se vydařil, dovolená se podařila, ale až dnes, stylově na Tři krále, na mě padla sváteční nálada. 

Asi ten sníh. Ten sněhulák, to topení obložený kombinézama a rukavicema, ze kterých pomalu odkapává. Koulovačka v předsíni, protože jsme prostě neodolali a bydlíme jen ve druhém patře, takže koule nestačily roztát. A tatínek to prý potřeboval, když kvůli práci nestíhá koulovačku přes den..

A abychom tu sváteční náladu završili, nechali jsme se vpodvečer lapit tvořivou.
A vyřezávali jsme (z balzy - to jde samo), brousili a šmirglovali a... 
A takhle to dopadlo:














Začínám pomalu propadat panice.. kam si ty jejich výtvory budu schovávat? Dokavaď byly 2D, ok, hromady papíru nikoho nezabijou, ale s timhle rozměrem? Babo raď..