Třetí

nejmenší místnost v našem bytě je hned po záchodě a koupelně KUCHYŇ.

Na šířku ani ne krok, na dýlku pět. Pracovní plocha na rozpažené ruce.

Že se na takovém prostoru může okolo plotny točit maximálně jeden člověk? Pchá! Nikoliv!

Děti jsou tam pečený, vařený (a to doslova). 

Začíná to klasicky:

Mikrošové: "Mami, co to děláš?"

Já: "Kuchtim"

Mikrošové: "Jdem taky!"

Pak proběhne klasická bitka o štokrlata, o to, kdo kde bude stát.. No a když se dostrkaj, může se začít. 

Sypké směsi vysypat, rozsypat, rozmetat všude (toť režie mladšího mikrouše)

Vajíčka rozklepnout a hezky do misky, obalit, zamíchat.. (toť režie mladší mikrošky, ta už je za opravdovou pomocnici)

Většinou to dávám. Chci, aby si na všechno sáhly a taky aby jednou vařily oni nám.

Jsou ale chvíle, kdy jde o čas a to je pak umění vsugerovat jim, že vlastně vařit vůbec nechtěly, protože chtěly..

MALOVAT NA TABULI!!!!

Stačilo dveře vedoucí z kuchyně polepit lepící tabulí, koupit křídy a do kuchyně se vloudila harmonie, klid a občasné skřípnutí křídy...

To je muziky za málo práce!!

Dopoledne..

jsme dnes strávily v Lahovicích.

Občas nás chytí mlsná a táhne nás to do místních sádek. Pro čerstvé pstroužky. Trochu změna k obědu, hodně rychlé, hodně zdravé.

Dřív se ryby prodávaly venku. Chlapi navlečený, v gumových rukavicích.. Práce pro otužilce.

Dnes venku nikdo nečekal. Znejistěla jsem (dva hladové krky a žádný oběd, to nikdy nevěstí nic dobrého). Než na mě vykoukla nová prodejna.. A uvnitř ráj.

Nádrže pro živé ryby, uzené ryby, akvárko pro kochání, obří jeseter.. Animační program pro děti jedna radost..

Pak už jen stačí si vybrat, jestli vás víc zajímá, jak plujou rybky ve zmíněném akvárku a nebo jak strejda kuchá pstruhy. U nás vyhrály pstruzi.. Jsou to saďouři, ty děti..

A když je hotovo, s taškou plnou oběda pak můžete protáhnout údy na místní cyklostezce a završit tak nauku o zdravém životním stylu.

Buďte fit!

Varovné PS: v sádkách vypadá vše prudce jedle = peněženky v ohrožení..

Drátovat, flikovat..

Loni jsme na výstavě Zdeňka Smetany byly. Rákosníček, Křemílek, Malá čarodějnice. Všechny jsme tam našly.

Ale tohle! O tom ani zmíňka..

A přitom by si rodiče taky zasloužili malou pohádku do všedního dne.

Klasické smetanovské provedení, nečekaný obsah.

Jestli máte devět minut, nechte si vyprávět.

Tak dobrou noc!

Resty

se mi poslední dobou nějak nakupily. Je jich tolik, že už je na čase začít jednat, protože jinak příjde nějaký výpadek.

Kde je chyba, to už vím. 

Nedaří se mi jednoduše zkloubit činnost mozku (ten si žije svým životem v režimu permanentního vymýšlení toho, co by bylo bezva udělat) a činnost těla, které poslední dobu energeticky vadne a krapátko leniví.. (pod návalem rýmiček, kašlíčků, Vánoc apod.)

A já jsem si myslela, že slovo rest musí být z anglického "have a rest", tudíž veget a nohy nahoře.

A ono ne! Pěkně sepsat seznam a začít staromódně odškrtávat.

Když ono to na mě asi jinak nefunguje. A pak, až to všechno, co jsem chtěla udělat, udělám a na chvíli tělo předběhne mozek, pak bude ta pohodička..

Průběžné skóre: toto rozhodnutí padlo v sobotu a první tři resty za mnou. Klepy klep na ramínko:

1) Obaly na obruče pro Míšu,

2 a 3) Pidi a Big Mls Bagy pro dámy z Fleru

Jen nepřepálit začátek:-)

Lítám v tom až po uši..

Ve výrobě montessori hraček.

Jsou hravé, jsou skvělé, děti baví, mě baví a jejich výroba (tedy některých) je rychlá a téměř beznákladová.

Aktuálně u nás frčí Geo Board.

Spousta šroubků a ještě víc barevných gumiček.

Děti spontánně, jak se na děti sluší..

rodiče ukázněně, systematicky, aby to dávalo smysl..

Líbí? Chcete taky? Já nakoupila vše v OBI.

Budete potřebovat:

- v přířezu dřeva připravit desku dle Vašich rozměrů (mně stačilo říct, že chci tu děrovanou desku a pán hned věděl, co myslím)

- šroub metrický (v OBI na váhu pod číslem 485)

- matici přesnou (pod číslem 541)

- podložka (pod číslem 519)

- gumičky

Doporučuju zkusit si na místě jeden šroub aplikovat se vším všudy přímo do desky, ať mě doma neproklínáte, kdyby to zrovna z Vašeho krámu nepasovalo..

A pak už jen stačí našroubovat a natahovat a natahovat a kombinovat a relaxovat.

Užijte si to!

Rok kachny

Obě děti po dlouhé době ve školce = matka bez oběda.

Zaskočilo mě to nepřipravenou. To, že nemusím vařit. A tak jsem sáhla po jídelní KPZ.

Rychlovka nad rychlovky, zajisté infarktová záležitost pro milovníky zdravého jídla.
Pekingská kachna.



Když jsem se odstěhovala od našich, střídala jsem jí s kmíňačkou téměř rok.
Když jsme jezdili po horách, nesměla v batohu chybět.
Jenomže k tomu, aby chutnala, musíte mít buď hodně hluboko do kapsy a nebo být mimo civilizaci a mít hlad.

Doma to nějak nefunguje.

Musím si rozšířit obzory. Co mlsáte Vy, když to má být rychlé, snadné, zdravé a jedlé a nemáte doma téměř nic?

Je nás pět..

Ježíšek to tak zařídil..

Dva chlapi, dvě holky a jedna Bublina (toho času stále bezpohlavní. Já tedy chodím Bublině tajně obětovat dobrý sýr, to aby to byla holka. Ne, že bychom potřebovaly nastolit ženskou nadvládu v našem klanu, ale ty potkaní kluci jsou prostě potkaní kluci na první pohled...)

První dny byly trošku rozpačité. Vysvětlit dětem, že je Bublina zvíře a ne hračka, bylo trošku složitější, ale myslím, že od Vánoc došlo k výraznému pokroku:

Na straně mikrošů:

- neotvírají sami klec

 - čistí klec

- nedávají do klece čokoládu (i když to beru positivně, chtěly se rozdělit)

- mikroška je ochotná, bez velkých caviků, odejít do školky i bez Bubliny

Na straně Bubliny:

- s mikroškou se mazlí (v rámci možností potkaního temperamentu)

- přestala sedět v koutě a zvesela poskakuje všude, kde má dovoleno

- pokud jsou nablízku obě děti, rozumně se zakutá tak, aby na ní viděly, ale nemohly lehnout/šlápnout

No a pak my rodiče. Uložíme děti, sedneme na gauč, pustíme Bublinu a proberem se v deset zjistíc, že se dvě hodiny přihlouple usmíváme a pozorujeme to malý zvíře. 

Fakt milá společnost.

Tři

nemáme..

Ale i dva stačili.. A rozjeli to královsky..