Třetí

nejmenší místnost v našem bytě je hned po záchodě a koupelně KUCHYŇ.

Na šířku ani ne krok, na dýlku pět. Pracovní plocha na rozpažené ruce.

Že se na takovém prostoru může okolo plotny točit maximálně jeden člověk? Pchá! Nikoliv!

Děti jsou tam pečený, vařený (a to doslova). 

Začíná to klasicky:

Mikrošové: "Mami, co to děláš?"

Já: "Kuchtim"

Mikrošové: "Jdem taky!"

Pak proběhne klasická bitka o štokrlata, o to, kdo kde bude stát.. No a když se dostrkaj, může se začít. 

Sypké směsi vysypat, rozsypat, rozmetat všude (toť režie mladšího mikrouše)

Vajíčka rozklepnout a hezky do misky, obalit, zamíchat.. (toť režie mladší mikrošky, ta už je za opravdovou pomocnici)

Většinou to dávám. Chci, aby si na všechno sáhly a taky aby jednou vařily oni nám.

Jsou ale chvíle, kdy jde o čas a to je pak umění vsugerovat jim, že vlastně vařit vůbec nechtěly, protože chtěly..

MALOVAT NA TABULI!!!!

Stačilo dveře vedoucí z kuchyně polepit lepící tabulí, koupit křídy a do kuchyně se vloudila harmonie, klid a občasné skřípnutí křídy...

To je muziky za málo práce!!