Ještě bojuje..

ale je asi na čase se rozloučit. S létem přeci..

Netesknim. Ale vůbec ne! Mám to střídání štafet ráda. Komu by se chtělo ve čtyřicetistupňovým vedru opejkat brambory a pouštet draky? A ty chladivý rána a sychravo, kdy to člověka konečně netáhne ven, ale radši si čte a tvoří a vybírá k vyvolání fotky z léta..

Mně se to povedlo v pondělí a už dnes mám doma 137 vyvolaných fotek. Na dva měsíce prázdnin, jednu obří dovolenou a nepočítané množství fotogenických zážitků je toto číslo mým největším zářijovým výkonem. Jen teď potřebuju ještě víc sychravých dnů k dodělání alba..

A jak se vám tak těma fotkama přehrabuju, tyhle mám ze všeho nejradši:

Landscape festival Praha. Nákladové nádraží žižkov. Za branou jiný svět. 

Taková malá předehra k tomu, co přijde o víkendu..

3 hodiny vlakem. Cíl v ČR. Tušíte?

Jak jsem objevila Ameriku

Věděli jste to? 

Já ne!

Člověk by řekl, že po třicítce už leccos zná a leccos ví, ale pak jednou takhle vyndáte máslo z lednice a je všechno jinak. 

Taky tu Ameriku ještě nevidíte? 

Tak pojďte blíž.. Tady to je:

Takže! Dne 10.9.2014 jsem slavnostně (kecám, samozřejmě, že úplnou náhodou) přišla na to, že už váhu vůbec, ale fakt vůbec nepotřebuju.. Je to tam. Po padesáti gramech. 

Praktisch a gut. To beru..

Velká přestávka

Verze 1.

Crrrr! 

Osm.. 

Začínáme češtinou.. 

Crrr! 

Pak děják. 

Crrr! 

Ha! 

Velká přestávka!

Hlad? 

Mám!

Svačinu? 

Mám!

Chleba s marmeládou.. 

Teda, chleba s marmeládou v ubrousku.

Stejně jako Lucka, co sedí vedle mě i Jirka Novák z druhé lavice. 

Začínám boj s ubrouskem, který se stačil rozmočit a splynout s chlebem.

Crrr!

Rychle hltám chleba, marmeládu i ubrousek. 

Začíná matika..

Verze 2. 

Crrrr! 

Osm.. 

Začínáme češtinou.. 

Crrr! 

Pak děják. 

Crrr! 

Ha! 

Velká přestávka!

Hlad? 

Mám!

Svačinu? 

Mám!

V Mls Bagu. Růžovym. Tu barvu já ráda..

 

Koukám, že Lucka má dnes jinačí dobroty. Taky v Mls Bagu. No jó, taky růžovym.. Taky jsme nejlepší kámošky, že jo.. 

No a Jirka? Je skejťák a sportovec, to především. A Mls Bag má fakt stylovej. 

Crrrr! Začíná matika..

Jakou verzi vyberete svým dětem?

Pro 2. verzi šup sem.

PS: První verze je založena na vlastních vzpomínkách ze základky (asi známe všichni, že:-) S odstupem času sice vidím, že vlastně nebylo proč hekat neb co bych na vejšce dala za svačinu, třeba i s ubrouskem.. Ale upřímně, stylová svačina je holt stylová svačina..

Jezdíte tramvají?

Pak ten postup jistě znáte. 

Doběhnout na nástupiště a zkontrolovat, zda tam ta vaše vážně jede.

Jede! A už jede! S kočárky nastupujte zadními dveřmi, ostatní jak je libo.

Štípnout lístek,

udělat si pohodlí a jede se. 

Kam? Třeba k Alchymistovi na dortíka

a kafíčko

Po dlouhé době v Praze a znovu blaze!

Zbraslav - Jarov

Tak jsme jí konečně otestovali. Novou cyklostezku Zbraslav - Jarov. Už dlouho sledujeme, jak se pomalu, ale jistě rýsuje šedivý had po pravém břehu Vltavy, až nám to nedalo a museli jsme jí zažít na vlastní kůži. Ještě před oficiálním otevřením. Úplně sami. To je luxus, který na trase Barrandovský most - Zbraslav nezažijete.

Povrch noblesní, atmosféra dokonalá. 

a ta řeka okolo, ta láká..

Má své mínusy (největší asi chybějící kus, který musíte zdolat po silnici), ale asi se z nich nebudem stavět na hlavu..

A jednou se prý napojí na mezinárodní cyklotrasu! Hurá!

Obujte brusle, vyvětrejte kolo nebo sem jen tak zaběhněte... Hezky tu je..

Když se vám narodí malý entomolog,

nestačíte zírat. Za prvé vás s lupou houpající se nízko u pasu rychle poučí o tom, že ploštice se nejmenuje ploštice, ale Ruměnice pospolná. Že Zákeřnice červená má jedovatou krev a oblíbený hovnivál není hovniválem, ale Chrobákem lesním.

Nutno podotknout, že když se malý entomolog narodí do správné rodiny, mají radost všichni. Malý entomolog z toho, že se rodiče neštítí života s více jak dvouma nohama a rodiče z toho, že si trošku rozšíří obzory. Upřímně, nikdy by mě to nenapadlo, ale hmyz je tak neuvěřitelně zkoumatelný. V lese už se nerozhlížím po houbách, ale po havěti, protože co kdybychom narazili na něco, na co jsme ještě nenarazili.

Entomologie je pro děti ideální. Táhne je to do přírody, v lese o nich nevíte (dokud tedy nezvolají "tadýýý"), mají rádi zvířata a při napichování havěti na špendlík se krásně procvičí v jemné motorice (poznámka pro ochránce zvířat: sbíráme brouky zásadně v mrtvém stavu).

Jo, a abych nezapomněla! Entomologie je nakažlivá. Nakazí se jí rodiče, kamarádi děti (ať se to jejich rodičům líbí nebo ne), občas i rodiče kamarádů dětí...

A tak se stane, že k vám jednoho dne dorazí balíček. Balíček od kamarádů, kteří vědí, že vaše dítě vymění čokoládu za vážku a zmrzlinu za chrousta. A on tam je! Meta naší entomologické sbírky, pomyslná špička, kterou už asi těžko překonáme. Obr! Roháč obecný! Nádherný!

Děkujeme a jdeme shánět špendlík na takové giganty..

Když prší,

je čas na pohádku. A jakou dneska? Přeci tu O perníkové chaloupce.

Hra pro Jeníčka a Mařenku, vhodná od 2 let až do doby, kdy udržíte kostku v ruce. Jednoduše se jednoho dne ztratíte v lese. Ne, že byste si z toho něco moc dělali. Jahod je tu spousta. I když, už se trochu stmívá.

A tak tím starým známým způsobem zmapujete okolí a jdete za světýlkem. A ono voní! Jenomže! Je tam babka - moje verze, je tam dědek - herní verze (znáte někdo verzi s dědkem? Trochu jsem při dotazu "co tam ten dědek dělá" tápala)

 

Hráno 4x za sebou. Skóre matka - dítě  1:3.

 

Pořízeno v Sue Ryderu, vyrobeno 14. března 1990. Tomu říkám úlovek pro deštivá odpoledne..

Ať ještě chvíli prší...