Módní škatulata batulata...

 jsou po roce zase tady..

VYMĚŇOVACÍ VEČÍREK!! 

Zase na Zbraslavi.

Zase v Podolce. 

A zase podle stejného scénáře jako vloni:

1) Vysvoboďte z útrob skříně kousky, které už vážně nenosíte, jsou velké/malé atd. atd

2) Přineste je 13. 5. od 18-ti hodin do Podolky

3) My pro Vás v salónku vše vybalíme, pověsíme a načančáme, aby se pohodlně vybíralo

4) Vy si mezitím dejte večeři nebo se zkrátka dobře bavte s obsluhou Podolky za zády

5) Ve 20:00 slavnostně zahájíme Vyměňovací večírek

6) V salónku si vyberete, co hrdlo ráčí, oslavíte úlovky a s plnou taškou můžete domů

NIC SE NEPLATÍ!

Jde jen o koloběh. Vždyť to znáte! Co by jiný vyhodil, Vy budete blaženě hýčkat. 

Přijďte! Budu se těšit!

Kouzlo animace

jsme tentokrát na doporučení Rosy objevovaly na výstavě Malá z rybárny. 

Kromě vlastního animovaného filmu, rybek, autíček a milých zážitků uprostřed kulis jsme si odtamtud odnášely ještě vzpomínku na oscarového Petra a vlka..

 

4 roky práce = osmadvacet minut filmu = velká podívaná...

16 kilo radosti

jsme si dnes přivezli z Velkého literárního bazaru v Sue Ryderu.

Ještě za chladného rána jsme vyrazili s prázdnýma rukama z jednoho nádraží..

abychom se po pár hodinách vraceli z jiného nádraží s plnou polní.

Nebohé děcko muselo po svých neb se do kočáru zkrátka nevešlo.. 

A protože jsem k tomu kočáru naplnila ještě jeden větší outdoorový batoh, který mě celou cestu řezal do ramen (ale já statečně zaťala zuby, protože úlovek je úlovek), musela jsem si to všechno pěkně zvážit, abych zjistila, že té radosti je vážně 16 kilo a misi tímto můžu prohlásit za úspěšnou. 

Misí se rozumí nakoupit skvosty a utracenými penězi přispět Sue Ryderu na jejich činnost. 

Tedy snažila jsem se, abych tam nechala peněz co nejvíce, ale pardón, při cenách 10 Kč za knihu je to nadlidský výkon..

A tak máme doma nově: Plno rozumu pro děti:

Trocha prehistorické inspirace do kuchyně pro matku, která už vážně neví, co má vařit..

a pak spousta příběhů a románových hrdinů.. Merle, Hemingway, Klíma, Čapek v úžasných přebalech atd. atd. Teď už jen najít si ten čas..

A jestli máte v knihovně volné místo, vyražte tam taky! Knihbazar je do pátku a paní dnes do davu volala, ať příjdem i v týdnu, protože doplňují každý den..

Já to mám, naštěstí, dostatečně daleko. Jinak by zádům hrozila skolioza a knihovně praskot ve švech.

Narozky

Dnes je tomu prý 140 let, kdy světlo světa spatřil náčelník Vinnetou.

Úctyhodný věk rudého gantlemana.

Neznám nikoho, kdo by mu nedržel palce při přestřelkách se záporáky, a taky nikoho, kdo by ho tajně nemiloval.

Nebo alespoň bílého bratra.. Nebo alespoň Sama Hawkinse..

Nicméně jsem si k jeho narozeninám pořídila dárek..

Tak trošku jiný příběh o Vinnetouovi. 

S dobrým koncem,

Se spoustou nových myšlenek, 

V komixovém podání, 

Od Toy Box.

Přečtená/zhltnutá zase moc rychle. Je toho tam tolik, že to není naposledy, co mi leží u postele. 

Hawk!

Mraky..

Mraky mraků..

A každou chvíli je to jinak..

A bezvadně se na to z teplíčka kouká..

Léčba

Choroby nás tentokrát dostaly. Položily všechny včetně mě.

Ale jó, přežili jsme to. 

Ale jó, i s chřipkou zvládnete každodenní péči o dvě děti.

Ale né, nevyváznete z toho úplně bez šrámů.

Poměrně dlouho se mě držel robotický stav, kdy tělo fungovalo, ale duch se někam vytratil.

Včera jsem si, konečně, byla schopná sepsat resty, které se za dobu chorobnou nastřádaly.

A padla na mě tíseň. Spousta úkolů, těch na dlouhou trať. Taky úkolů, které vyžadují prosekat si cestu ke stroji a něco vytvořit.

Moc práce.

Chtěla bych teď plnit úkoly, které bez námahy a v hodně krátkém čase přinášejí kýžený pocit uspokojení. A pak jsem si na to vzpomněla. 

Na téhle vlně jedeme s dětma už docela dlouho. Když jsme někde, kde to máme rádi a vidíme odpadky, seberem a ulehčíme trošku lesu/louce/řece. 

Jen přes tu zimu člověk tolik venku nebyl a když už, prokřehlým prstům se nechtělo z kapes.

Teď je ten správný čas. Čas využít kilo igelitek, se kterými vždy dorazí itesco.

Dnes dvě destinace, dvě igelitky.

Časová náročnost: v řádech minut. Odpadky nejsou houby, takže se taška plní sama

Fyzická náročnost: prakticky žádná. Napichování na klacík zvládne každý

Pocit uspokojení: obrovský

Možná úskalí: děti jsou úklidem nadšené a s dostatečně dramatickým "mami, fuj, pojď se podívat!" vás jsou schopné nutit uklízet třeba pneumatiky. Debaty o tom, proč zrovna tohle neuklidím jsou dost zdlouhavé, protože "oni to prostě nechápou..." fakt dlouho..

Takže takhle já si léčím splíny:-)

Music

Poslední dobou se to okolo hemží samou bezvadnou muzikou/samými bezvadnými muzikanty.

Došlo mi to, když jsem v autě už po miliontý pouštěla Blackmory.

Jakto, že se mi to ještě neoposlouchalo? 

Jakto, že když si to mikroška opět vyžádá, neúpim, že už zase?

Je to vlastně jasný, jako facka. Dobrá, zajímavá, a fikaná muzika v podání někoho, kdo fakt umí, to je radost poslouchat. Občas se přistihnu, že nechápu. Nechápu, co to tam ten Ritchie Blackmore s tou kytarou vyvádí a jak je možný, že tohle zahraje.

A po shlídnutí Whiplash nechápu dvakrát tolik. Kde se ta píle a to neuvěřitelný odhodlání v lidech bere? Strávit tunu času pokusy zkrotit nástroj a naučit ho/se hrát. Jít za svým cílem. A zvládnout svého Fletchera.

Řekla bych "dobrou", ale spát se asi nebude neb můj domácí kytarista začal trénovat. 

Pilně, pořádně, s vervou.


Tak já jdu poslouchat Katzenjammer. Ať zůstanu u těch, co umí.