Rok kachny

Obě děti po dlouhé době ve školce = matka bez oběda.

Zaskočilo mě to nepřipravenou. To, že nemusím vařit. A tak jsem sáhla po jídelní KPZ.

Rychlovka nad rychlovky, zajisté infarktová záležitost pro milovníky zdravého jídla.
Pekingská kachna.



Když jsem se odstěhovala od našich, střídala jsem jí s kmíňačkou téměř rok.
Když jsme jezdili po horách, nesměla v batohu chybět.
Jenomže k tomu, aby chutnala, musíte mít buď hodně hluboko do kapsy a nebo být mimo civilizaci a mít hlad.

Doma to nějak nefunguje.

Musím si rozšířit obzory. Co mlsáte Vy, když to má být rychlé, snadné, zdravé a jedlé a nemáte doma téměř nic?

Je nás pět..

Ježíšek to tak zařídil..

Dva chlapi, dvě holky a jedna Bublina (toho času stále bezpohlavní. Já tedy chodím Bublině tajně obětovat dobrý sýr, to aby to byla holka. Ne, že bychom potřebovaly nastolit ženskou nadvládu v našem klanu, ale ty potkaní kluci jsou prostě potkaní kluci na první pohled...)

První dny byly trošku rozpačité. Vysvětlit dětem, že je Bublina zvíře a ne hračka, bylo trošku složitější, ale myslím, že od Vánoc došlo k výraznému pokroku:

Na straně mikrošů:

- neotvírají sami klec

 - čistí klec

- nedávají do klece čokoládu (i když to beru positivně, chtěly se rozdělit)

- mikroška je ochotná, bez velkých caviků, odejít do školky i bez Bubliny

Na straně Bubliny:

- s mikroškou se mazlí (v rámci možností potkaního temperamentu)

- přestala sedět v koutě a zvesela poskakuje všude, kde má dovoleno

- pokud jsou nablízku obě děti, rozumně se zakutá tak, aby na ní viděly, ale nemohly lehnout/šlápnout

No a pak my rodiče. Uložíme děti, sedneme na gauč, pustíme Bublinu a proberem se v deset zjistíc, že se dvě hodiny přihlouple usmíváme a pozorujeme to malý zvíře. 

Fakt milá společnost.

Tři

nemáme..

Ale i dva stačili.. A rozjeli to královsky..

Tvrdý boj..

to byl.

Kačky vs racci. 

Samý skřek a samé káčání, mixované dětským blaženým hýkáním.

A tolik zvratů v boji o rohlík..

Ale výsledek byl jasný. Racci v kondici a těžcé přesilovce válcovali vypasené kačeny..

Výborná podívaná..

Už jen čtyři hodiny

nám zbývají do začátku nejlepšího divadelního představení, které můžete/musíte v předvánočním čase v Praze vidět..

Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka..

Hrají to v Dlouhé už tak dlouho, že z dětí, které na to chodily, jsou už rodiče a možná na to berou i svoje děti. 

Já už to párkrát viděla, ale dnes poprvé s mikroškou. 

Opravdové velké divadlo, s opravdovým velkým představením, se zárukou opravdu velkého zážitku.

Těším se, těším, co ona na to.

Vyfikneme se, vezmeme si kabelky a jde se.. Vlastně ještě jednu věc bych zapomněla!

Malé softshellové poděkování tetě Majdě za vítězný boj o lístky.

Protože, kdo někdy zkusil vybojovat lístek na předvánoční termín, ten ví, že to byl VÝKON!

První úlovek

z nevyhazujto a jak sluší barborkám..

Stará krytka na světlo.. Do předsíně, kam jsem jí původně plánovala, prý nejde..

Neva! Jako váza je mnohem víc na očích a kytky jí vyloženě sluší!

Zkrátka krytka = kytka.

Naladit se

na Vánoce se nám letos nějak nedaří.

Mikroušci pořád, že chtějí do lesa na houby (ano, oni pořád ještě rostou) a doma kreslit ježky a vystřihovat auta. "Mami, vločky hezký, ale kdy už bude sněžit.." A to jsem si myslela, že umím zaujmout..

Tatínka baštěj, neb jim na kytaru svižně vybrnkává "You know personal Jesus".. (a vlastně jo! Je to vánoční:-). Děti hýkají a pobízej "tětě hlatitěji"

A já se v koutku snažím myslet na to, které dárky ještě chybí a jestli na ty, které chci vyrobit sama, mám všechny ingredience.. No dobrá, abych jako jediná nebyla za sabotéra, pokukuju k tomu po novém cédéčku Znouze, na které se prozatím práší neb není prostor pro další muzikanty mezi našima čtyřma stěnama.

A do téhle anarchie vlítne bacil, zamává divokou energií a všechno uklidní a zpomalí a v tu chvíli je konečně ten správný čas.

Čas na Betlém

Zamilovaná Marie s Pepínem (strejda je přeci Josef a říkáme mu taky Pepíno), králové a pasáček s ovečkama..

A na nebi vánoční velryba.. Ta je přeci v každém Betlému..

Takže já už jsem naladěná!