Tříkrálová

Vánoce byly podle představ, Nový rok se vydařil, dovolená se podařila, ale až dnes, stylově na Tři krále, na mě padla sváteční nálada. 

Asi ten sníh. Ten sněhulák, to topení obložený kombinézama a rukavicema, ze kterých pomalu odkapává. Koulovačka v předsíni, protože jsme prostě neodolali a bydlíme jen ve druhém patře, takže koule nestačily roztát. A tatínek to prý potřeboval, když kvůli práci nestíhá koulovačku přes den..

A abychom tu sváteční náladu završili, nechali jsme se vpodvečer lapit tvořivou.

A vyřezávali jsme (z balzy - to jde samo), brousili a šmirglovali a... 

A takhle to dopadlo:

Začínám pomalu propadat panice.. kam si ty jejich výtvory budu schovávat? Dokavaď byly 2D, ok, hromady papíru nikoho nezabijou, ale s timhle rozměrem? Babo raď..

Racek

Tyhle skřehotavce já vážně můžu. 

Že by teda potřebovali krmit, o tom dost pochybuju. Naopak, že by si pražští racci dovedli sehnat potravu sami, o tom, pro změnu, pochybuju hodně.

 Ale upřímně! Odoláte nenaházet jim zbytek svého rohlíku? 

Rohlíku svých dětí, muže, tchýně?

Oproti kačenám a labutím se alespoň snaží a předvádějí akrobacii, za kterou si nějaký ten žvanec zaslouží.

Připadám si u toho krásně dětsky. Radost velká, námaha minimální. 

Břicho ilustrativní, ne moje:-)

 

A4 je nám malá..

od té doby, co jsme objevili papír na kreslení.

Velikost B2. To je taková, na kterou s klidem obkreslíte ročního mikrouška. 

Z Valentinské si je odvezete v úhledné roli. Do běžného turistického batohu narvete bez problémů dvě, kdo má zdatné děti, hamižnou duši a blízko domů, může to pojmout o něco velkolepěji.

Doma doporučuju vyčlenit minimálně jednu místnost (dle počtu malováníchtivých dětí), roli rozvázat, dát do plénu pastelky, uvařit si kávu/čaj a vklidu pozorovat, co se stane. Pro mě bylo nejlepší pozorovat pózy, ve kterých děti kreslí. V kleče, na kočičku, vleže.. Nohama pravděpodobně až příště.

Já sama bych nevěděla, co si s takovou plochou k malování počít. Oni ví a ví, že to tentokrát můžou rozjet ve ve velkém.

Letos ve dvou

na Lipeneckém jarmarku..

Přijďte!

Třeba vyřešíte dárky na jednom místě. A třeba nebudete chvíli vědět o dětech, protože ty budou vánočně tvořit v dílničce. A třeba to pak vezmete přes řeku do Černošic do cukrárny.. A třeba si večer řeknete, že to byl fakt bezva vejlet, zabalíte dary a budete mít celý prosinec na vánoční rozjímání..

A my Vás, konečně, poznáme osobně..

Tamarina & Aweek

A vy to víte?

Proč mají sloni dlouhé choboty?

My to nevěděli a tak jsme vyrazili. 

Hrrr na Kladno!

Vyrábět choboty, vyrábět chrastítka, donekonečna se převlíkat v místní kostymérně.. 

(a zjistit, že samofotky v zrcadle z vás princeznu fakt neudělají:-)

No a pak, když už zazvonilo, rychle lístky, rychle sednout,

otevřít pusu a zírat. Od začátku až do konce.
Protože takovou Afriku, takovou jste ještě neviděli!

Ještě k tomu čtení..

A teď popravdě! 

Už jste někdo našel polohu, která je pro čtení pohodlná (nepočítám sezení v ušáku s krásnou lampou nad hlavou. K tomu mi chybí ta vila, kam by se vešel.)

Já mám čtení spojený s postelí. Možná to je nějaký dozvuk dětství, kdy jsme hltaly Lovce mamutů pod peřinou s baterkou v ruce.

Ale! Na boku, to jde doslova o krk,

na břiše protestují záda,

no a na zádech, na těch to prostě nejde.

Tak jak?

Každopádně, jak jsem se tak u toho dočítání vrtěla a hledala ten správný poleh, zavadila jsem pohledem o noční stolek. Kdyby z něj někdo dělal analýzu mé osobnosti, pravděpodobně by dospěl k tomu, že v posteli vedle spí stará (brýle) alkoholička (panáček od zdravotní višňovice) mající kašel (dětský noční sirup), neschopná dotáhnout věci do konce (rozešitý nový typ Mls Bagu)..

Tak já si teda k tomu dalšímu čtení poklidim, no..

Konec

Včera jsem doputovala až na konec. Na konec Haklova Konce světa.

Skvělé jsou na tom dvě věci:

•  že to je v rozmezí jednoho měsíce druhá kniha, kterou jsem úspěšně dočetla až do konce. To je veliká změna oproti dřívějším padnutým víčkům po třetím řádku. A já přesně vím, kdo za ní může. Je to školka. Zatímco děti zbožně hltají pančtelky, já pracuju a večer zbývá čas, a hlavně energie, něco počíst.

• že ta kniha je výborná. Vyprávění z chlapského světa mě berou! A to obzvlášť, pokud se ten svět popisuje stylem: "Byl jako ze starých časů, kdy ještě pravda a lež fungovaly přibližně, jak mají. Z časů, které možná vůbec neexistovaly."

Ale co teď? Jaký další příběh nakousnout?